Sviť, měsíčku, zvysoka

… ať nešlápnem do…hovořil jsem tuto báseň.
Ignorujte mě. Nevím, co blábolit…
Jsem začtená v Hlasu poznání. A vždycky když se podívám na Stigmata, mě přepadne osvícená nálada :). Vždycky jsem byla pro, když se něco mělo neřešit, a zjišťuju, že je to vlastně sakra dobrej přístup. Fakt. Když s něčím člověk nemůže nic dělat, vůbec nemá smysl se s tím nějak párat. Teda pokud nechce do blázince… A já nechci (přestože mi už někteří doporučili jedno nebo dvě sezení u psychologa :D). Svět si prostě někam kráčí a já kráčím s ním. Když se mi nelíbí, kam jdu, prostě se s tím smířím, páč Bůh má určitě v malíčku jak poznat, že jdu správným směrem. Víra je hezká věc. Když vás nezachrání před strastmi života, tak před blázincem určitě. Jestliže ovšem věříte ve správný věci…
No nejsou hustší lidi, co nad věcí dokážou pokrčit rameny, než ti, co šílej, že něco není podle jejich představ? :))
Píšu Knihu. Přepsala jsem to docela brutálně :). Líbí se mi to… Je to mnohem zoufalejší než předtím :D. Dost vážně jsem taky uvažovala o tom, že to nechám dopadnout špatně. Ale bohužel jsem nechtěla zahodit takovej kus práce jen proto, abych to nakonec okrouhala o takový množství příběhu… Možná z toho jen udělám druhou verzi :), kterou si budu číst, kdykoli se budu cejtit na hodně zoufalý příběhy lásky :D. No co, docela pomáhá, když si přečtete o cizím neštěstí – pak si nepřipadáte tak bídně.
Jdu zas psát, páč mě ten blog nějak nebaví…
Páá.

AEF

Když si neumím zařídit stránky a blog tak, jak si představuju, nezbejvá než se vydat do rukou někomu, kdo to umí. A myslím, že WordPress je na tom dost dobře. Bylo by sice lepší, kdyby se dal beztrestne upravovat vzhled, ale jinak je to dokonalý. Tady to můžu všechno hezky roztřídit, udělat v tom pořádek. A nikdo mi nespamuje, protože všechen spam se zachytí akismetem.
Jak už jsem napsala na své vlastní stránce, nemám, co bych psala. Jdu radši psát tu Knihu… :). Možná někdy…
Ciao

Vandë carna!

Ke stažení moje Kniha!

Trvalejší odkaz je na stránce Book.

 
Věřili byste, jak málo se mi chce psát? Sedla jsem si k tomu jenom proto, že už mi ten kalendářík přišel opět příliš prázdný a stránky příliš dlouho nezměněné…

Co se týče mého studia angličtiny, místo knih zatím čtu jenom články na Elrondově radě, neboť mě zajímají a taky můžu bezostyšně používat ten suprový překladač, kterýmu stačí kliknout na slovo. Myslím, že se do konce školního roku do ničeho většího nepustím. Pak mě ale čeká pěkná knížečka, kterou ani nechci číst v češtině, protože mě už tak docela nezajímá, ale má prý pochopitelnou angličtinu, takže ve jménu zlepšování jazykové dovednosti a plašení nudy si to přelouskám… Jen to asi budu muset šoupnout na nějakou stránku, abych si to mohla překládat jednoduše :D.

To jsou kydy, dneska…

Maličko jsem přepsala nadpis blogu, jelikož nebyl úplně korektní. Morë je sice černý, ale ve spojení s quenta (historie, příběh) to má být mori. Ale tenhle název je krutě hezký, nezdá se vám? :) Hrozně se mi líbí Tolkienova elfština… Jen se pořád nemůžu rozhodnout, jestli mám radši quenyu nebo sindarin :D.

Btw, Vandë carna znamená “dobrá práce”, neboli anglicky “well done” (občas rozumím angličtině, ale nejsem to schopná uspokojivě přeložit do češtiny :D…).

Momentálně se snažím o mrťácký osvícení, páč se nám malinko hroutí základy. Ale každou změnu k lepšímu provázejí špatné události, a tak pevně věřím tomu, že i když teď matka musí shánět novou práci (toho kreténa, co se je v práci snaží vypudit psychickým nátlakem, bych sice nejradši roztrhala na miniaturní kousíčky, ale lepší bude, když co nejdřív vypadnem) a tím pádem i nový bydlení, až překonáme těžký začátky, bude to už jenom lepší. Nejlepší by bylo, kdybych bydlela ve městě své školičky, neb pak bychom nemuseli utrácet takový kvanta oběživa za trapný dojíždění.

Jednoduše, jsem smířená. Nejdřív jsem chvilkama propadala myšlenkám typu “co budem dělat?”, ale už jsem v cajku. Život se nesmí brát tak negativně, páč by kvůli tomu byl čím dál horší.

Jsem zvědavá, jestli stihnu ještě tu měsíční makačku v cukrárně… Doufám, že jo, doplnila bych si prachy na řidičák a konečně bych si koupila tu mptrosku (je na ni sice i teď, ale tady u toho kompu sedí jedna taková líná lemra, co nemá ponětí o tom, kde má sehnat to, co přesně si představuje :D). Chtěla bych taky ten foťák a scanner, kurňa, ale koukám, že se tyhle potřeby asi odsunou na dobu neurčitou. Budiž.

Knížečku přepisuju :). Jestli jste z těch, co četli těch šestnáct kapitolek na Literu, vězte, že jsem to docela brutálně změnila :). A jsem vrcholně spokojená, i když to ještě bude chtít nějaké úpravy, zejména na začátku. O dalších kapitolách ani nemluvě, ty opravuju v průběhu přepisování :D. Ach…! Jsem tak nadšená :). Ale smůla, miláčci, nemám už chuť dávat to ke čtení… ;). Možná nahraju znova nový verze těch šestnácti kapitolek, jen abyste viděli tu změnu, ale víc ani ťuk. Skončila jsem to taky tak hezky na mezníku, kdy se Anna mile rozžehnala s Elániem a poslala svý naděje do… tam, kam slunce nesvítí. Čtenáře by to mohlo zavádět k závěrům, že tady Kniha končí :D. Avšak ani zdaleka, moji milí.

Musím jít přepsat Welcome stránku. Možná se pokusím tam nacpat nějakou angličtinu, ale prosím, nekamenovat :).