Aro . Carlisle . Napoléon

Můj wallpaper :)). Geniální kombinace mých momentálních závislostí… Mimochodem, sem jsem nepsala o Arovi, že? To abych to napravila :D. Ale až někdy jindy…

Paradox

Ne že bych se ráda viděla v novinách a v televizi jako geniální osmnáctka, ale tohle mě napadlo před chvilkou a musím říct, že se mi to sakra povedlo. Vyjádřila jsem prakticky všechno, co bych jinak musela říkat mnoha různými slovy a k tomu se ještě často opakovat, a zachovala jsem si důstojnost anglické královny :).
“Je to věnováno” by v tomto případě neznělo nejlíp, protože vlastně ani nemám zájem o to, aby to osoba, jíž to adresuji, četla, ale v každém případě by to byla věc, kterou by vyfasoval jako první, kdyby se náhodou vzpamatoval z té své nekonečné demence. Někteří věrní čtenáři možná už ví, komu je to určeno: veleváženému pánu Radkovi. Sice ohromně pochybuju o tom, že on se ze svejch duševních trablí vyhrabe dost včas, aby měl vůbec nějakou šanci na úspěch, ale kdybych ztratila naději, neměla bych nic – takže svatě se modlíme za jeho prozření (ehm).

Sorry, ale pro tebe představení skončilo. Tvoje divadlo zavřeli, a pak vypálili do základů. A někdo ti ukradl kufřík s doklady a všemi penězi, co jsi měl. Nezbývá ti než si sednout v ošoupaném obleku před ruiny toho, co mohlo být tvým štěstím, koukat na ty pány, k nimž jsi dřív taky patřil, a na jejich prosperující životní hry, chroupat nahnilé jablko z kontejneru a truchlit nad svým zničeným světem. To je jediné, čeho jsi dosáhl tím, že ses bál do příležitosti, jenž ti spadla do klína, investovat srdce.
“Srdcí” můžeš mít, kolik chceš, ale že se ti pod nosem objeví šance mít něco, pro co bys mohl žít, to se často nestává. Jestli věříš tomu, že životní láska má vždycky přesně tu podobu, která se ti hodí do sbírky, jsi naivní a zároveň i pěkný pokrytec. Jestliže jsi v lásku věřit přestal, jsi ten nejsmutnější člověk, kterého jsem kdy potkala…

Sviť, měsíčku, zvysoka

… ať nešlápnem do…hovořil jsem tuto báseň.
Ignorujte mě. Nevím, co blábolit…
Jsem začtená v Hlasu poznání. A vždycky když se podívám na Stigmata, mě přepadne osvícená nálada :). Vždycky jsem byla pro, když se něco mělo neřešit, a zjišťuju, že je to vlastně sakra dobrej přístup. Fakt. Když s něčím člověk nemůže nic dělat, vůbec nemá smysl se s tím nějak párat. Teda pokud nechce do blázince… A já nechci (přestože mi už někteří doporučili jedno nebo dvě sezení u psychologa :D). Svět si prostě někam kráčí a já kráčím s ním. Když se mi nelíbí, kam jdu, prostě se s tím smířím, páč Bůh má určitě v malíčku jak poznat, že jdu správným směrem. Víra je hezká věc. Když vás nezachrání před strastmi života, tak před blázincem určitě. Jestliže ovšem věříte ve správný věci…
No nejsou hustší lidi, co nad věcí dokážou pokrčit rameny, než ti, co šílej, že něco není podle jejich představ? :))
Píšu Knihu. Přepsala jsem to docela brutálně :). Líbí se mi to… Je to mnohem zoufalejší než předtím :D. Dost vážně jsem taky uvažovala o tom, že to nechám dopadnout špatně. Ale bohužel jsem nechtěla zahodit takovej kus práce jen proto, abych to nakonec okrouhala o takový množství příběhu… Možná z toho jen udělám druhou verzi :), kterou si budu číst, kdykoli se budu cejtit na hodně zoufalý příběhy lásky :D. No co, docela pomáhá, když si přečtete o cizím neštěstí – pak si nepřipadáte tak bídně.
Jdu zas psát, páč mě ten blog nějak nebaví…
Páá.

Hey guys! :)

Mám zvláštně dobrou náladu :D.
Ať už se to hodí, nebo ne (koneckonců, je to můj blog, že), oznamuji vám, že jsem zatím úspěšně započala svou novou filozofii – nehledám životní lásku a takový hemzy, ale nechávám ostatní, aby hledali a chtěli mě :). Text mého inzerátu na seznamce zní:
Přijď a zase jdi – nebo se u mě chvilku zdrž a ochutnej kousek ráje – chceš-li, mým buď navždy. Mám spoustu lásky na rozdávání, a proto nejsem osamělá a smutná, ale jen single, co si užívá života a svobody. Ať jsi mladý koloušek, nebo zkušený samec, možná u mě najdeš své místečko – tak jen napiš, jestli chceš ;).
Což je, myslím, velmi výstižné :). Zní to odvážně, ale hlavní důvod k sepsání profilu v tomto duchu byl, že už nechci psát nic na styl “potřebuju chlapa, prosím, najde se ňákej, kterej se mnou zůstane?” atd. Nepotřebuju chlapa. Jediný, co potřebuju, je konečně bejt svobodná, ať už s chlapem, nebo bez něj :).
Btw, možná mi do téhle nálady pomohl nový objev :D – tenhle styl hudby neposlouchám, ale tentokrát mě bůhvíproč zaujal :). Kromě toho, že ta holka je moc hezká, ještě i dobře zpívá (pokud odhaduju dobře, že ty písničky jsou od ní, páč ji neznám) – Demi Lovato. Pusťte si ten malý přehrávač na stránce :), možná vás to taky chytne.
Jinak jsem ale úplně normální, fakt :). I když, co je mi vlastně po tom, co si o mně kdo myslí :D…
Slibovala jsem report ze svatby a výletu, žejo? To jsem tedy neměla slibovat, dokud jsem si nebyla stopro jistá, že je budu psát :). Nějak už na to nemám chuť… Povím jen to, že svatba byla dost otřesná a výlet velmi příjemný :).
Jinak, jdu si zpacifikovat fasádu, a to naopak proto, že zrovna chuť mám. Tak hezký večer, mládeži :)