Yallumë…

Konečně… Dodělala jsem ten připošahanej čtenářák! :D
Příšerně mě bolí ruka, ale mám to… Zítra to můžu s klidem odevzdat. Ble.
A přemluvili mě jet s nima na vejlet :D. Upřímně, moc mě těšilo, jak mě všichni začali přemlouvat, ať jedu, a jak někteří byli nadšení, když jsem se rozhodla, že jim tu radost udělám :)). Kouzelné… Nikdy jsem takovou popularitou netrpěla, spíš jsem byla černou ovcí, přestože jsem nikomu nic špatnýho nedělala. To se mi líbí :). Je to fajn pocit, když vás přijímají a někteří vás mají dokonce i rádi :D.
Bože… jsem mrtvá. Totálně unavená, totálně nevyspalá, totálně bolavá a totálně nemohoucí zůstat doma a léčit se. Fuj. Víkend budu muset strávit pod dekou a s horkým čajem, jinak nevím, jestli ten vejlet přežiju. Důležitý je tam vylízt a já dneska měla problém vyškrábat se jenom domů, myslela jsem, že bude po mně. Už se těším, až zítřejší práce skončí a já konečně padnu do postele ksichtem dolů a prospím se k vyspalosti, pak se zase pustím do krásného čtení LotRa… Ach.
A začínám mi bejt špatně ještě na několika dalších místech, takže se, moji milí, pakuju a padám… Mějte hezkou noc a taky všechny ty dny, kdy se zase nebudu obtěžovat napsat ani řádku.

Vandë carna!

Ke stažení moje Kniha!

Trvalejší odkaz je na stránce Book.

 
Věřili byste, jak málo se mi chce psát? Sedla jsem si k tomu jenom proto, že už mi ten kalendářík přišel opět příliš prázdný a stránky příliš dlouho nezměněné…

Co se týče mého studia angličtiny, místo knih zatím čtu jenom články na Elrondově radě, neboť mě zajímají a taky můžu bezostyšně používat ten suprový překladač, kterýmu stačí kliknout na slovo. Myslím, že se do konce školního roku do ničeho většího nepustím. Pak mě ale čeká pěkná knížečka, kterou ani nechci číst v češtině, protože mě už tak docela nezajímá, ale má prý pochopitelnou angličtinu, takže ve jménu zlepšování jazykové dovednosti a plašení nudy si to přelouskám… Jen to asi budu muset šoupnout na nějakou stránku, abych si to mohla překládat jednoduše :D.

To jsou kydy, dneska…

Maličko jsem přepsala nadpis blogu, jelikož nebyl úplně korektní. Morë je sice černý, ale ve spojení s quenta (historie, příběh) to má být mori. Ale tenhle název je krutě hezký, nezdá se vám? :) Hrozně se mi líbí Tolkienova elfština… Jen se pořád nemůžu rozhodnout, jestli mám radši quenyu nebo sindarin :D.

Btw, Vandë carna znamená “dobrá práce”, neboli anglicky “well done” (občas rozumím angličtině, ale nejsem to schopná uspokojivě přeložit do češtiny :D…).

Momentálně se snažím o mrťácký osvícení, páč se nám malinko hroutí základy. Ale každou změnu k lepšímu provázejí špatné události, a tak pevně věřím tomu, že i když teď matka musí shánět novou práci (toho kreténa, co se je v práci snaží vypudit psychickým nátlakem, bych sice nejradši roztrhala na miniaturní kousíčky, ale lepší bude, když co nejdřív vypadnem) a tím pádem i nový bydlení, až překonáme těžký začátky, bude to už jenom lepší. Nejlepší by bylo, kdybych bydlela ve městě své školičky, neb pak bychom nemuseli utrácet takový kvanta oběživa za trapný dojíždění.

Jednoduše, jsem smířená. Nejdřív jsem chvilkama propadala myšlenkám typu “co budem dělat?”, ale už jsem v cajku. Život se nesmí brát tak negativně, páč by kvůli tomu byl čím dál horší.

Jsem zvědavá, jestli stihnu ještě tu měsíční makačku v cukrárně… Doufám, že jo, doplnila bych si prachy na řidičák a konečně bych si koupila tu mptrosku (je na ni sice i teď, ale tady u toho kompu sedí jedna taková líná lemra, co nemá ponětí o tom, kde má sehnat to, co přesně si představuje :D). Chtěla bych taky ten foťák a scanner, kurňa, ale koukám, že se tyhle potřeby asi odsunou na dobu neurčitou. Budiž.

Knížečku přepisuju :). Jestli jste z těch, co četli těch šestnáct kapitolek na Literu, vězte, že jsem to docela brutálně změnila :). A jsem vrcholně spokojená, i když to ještě bude chtít nějaké úpravy, zejména na začátku. O dalších kapitolách ani nemluvě, ty opravuju v průběhu přepisování :D. Ach…! Jsem tak nadšená :). Ale smůla, miláčci, nemám už chuť dávat to ke čtení… ;). Možná nahraju znova nový verze těch šestnácti kapitolek, jen abyste viděli tu změnu, ale víc ani ťuk. Skončila jsem to taky tak hezky na mezníku, kdy se Anna mile rozžehnala s Elániem a poslala svý naděje do… tam, kam slunce nesvítí. Čtenáře by to mohlo zavádět k závěrům, že tady Kniha končí :D. Avšak ani zdaleka, moji milí.

Musím jít přepsat Welcome stránku. Možná se pokusím tam nacpat nějakou angličtinu, ale prosím, nekamenovat :).

Svoboda

Ta svoboda, pro některé více zaujaté .
Svoboda, autorka Brandon Bays
Výborná knížka, vážení… Rozhodně doporučuju přečíst, máte-li také sklony hledat odpovědi na otázky typu “jak mám žít, abych byl šťasten”? Ideální pro všechny, kteří se chtějí poučit, chtějí nalézt svobodu a mír, chtějí být skutečně šťastni… Protože, a tím jsem si jistá, existují lidé, kteří se přímo vyžívají v tom pekle, které si sami dělají.
I já, zarputilý cynik, přesvědčený o tom, že už líp nebude, a deprimovaný myšlenkou, že všechno dělá špatně a kvůli tomu se mu nic nedaří, jsem se za pár dní uklidnila, změnila, našla trochu klidu. Ten klid nespočívá v tom, že by se mi podařilo dosáhnout všech hmotných věcí, které jsem si kdy přála, nebo že bych konečně našla spřízněnou duši ve škále dostupných chlapíků. Ne. Naopak jsem zjistila, že nepotřebuju nic k tomu, abych byla dokonale vyrovnaná. Jsem celá a úplná tak, jak jsem, všechno, co mám, je přízeň materie vesmíru a rovněž také pouze půjčka. Nepotřebuju nikoho, aby mě podpíral nebo doplňoval, jsem obklopená milostí, která mě miluje, a já miluju sama sebe, protože já sama jsem největší bohatství, které mám – to, že jsem dostala život, je ta nejštědřejší půjčka. Není tu žádná bolest, jen ta, kterou si sami vymyslíme, vysníme, vykonstruujeme a jsme pyšní na to, co jsme dokázali – děláme ze sebe trpitele, mučedníky a topíme se ve lžích, kterým věříme, protože se bojíme skutečnosti.
Uznávám, ten odstavec musí být těžce chaotický a těžko z něj něco pochopíte, ale právě proto odkazuji na knihu, která mi tohle všechno pomohla pochopit. Cítím se totiž, jako bych začala opravdu žít. Předtím už jsem jen přežívala, neustále dokola jsem přemýšlela o tom, jak jsem na tom špatně a jak jsem sama. Jsem stále sama a jsem na tom pořád stejně, ale konečně si všeho vážím. I to tělo, jehož prostřednictvím můžu žít na Zemi, je půjčka – dostala jsem jej a zase ho vrátím, až přijde můj čas. Jsem vděčná za to, že jsem tuhle možnost dostala .
Jsem tedy uvolněná, už nebojuju, vítám emoce i myšlenky, ale nerozebírám je a netopím se v nich, jsem svobodná a volná a v každou vteřinu, kterou tady strávím, můžu obdivovat krásu, která mě obklopuje, být za ni vděčná a ctít ji. Najednou chápu dokonce víc, než je rozebráno v knize. Nic nevím a zároveň vím. Jak je to lehké…
Ještě mi zbývá kus té knihy. Pak se vrhnu na mátinu novou knihu od Paula Coelha, která rozebírá prakticky to samé, ale jinak, z pohledu jiného člověka, který pochopil ten systém Potom plánuju ještě Cestu od B. Bays. Možná někdy zavítám i na její seminář – bude to jistě efektnější, než o tom jen číst. Jak jsem pocítila ten jemný závan osvícení, chci víc . Chápu, kolik toho ještě nechápu …