Internacionální hlod

“Jak je francouzsky vysoký?”
“Hm… Tall?”
“Á, sehr gut, danke!”

Malý vstup do průběhu našich hodin francouzštiny… Kdykoli nevíme slovíčko ve fr., automaticky si vzpomeneme na to samé v en. :). Geniální. Hlavně že na angličtině si na tatáž slovíčka vzpomínáme půl hodiny :D…

BTW, povězte mi něco pěkného…
Vzkazy na ledničce

Chlám

Dnešek byl vskutku chlámací den :).
Kupříkladu děják… Někteří museli dopisovat písemku, samozřejmě byli přemístěni zrovna tam, kde jsem nevyspalá bídně umírala já, takže jsem se musela přesunout. Přesunula jsem se k již přesunutému Schnappimu. Chvíli byla pohoda, nijak plodné mlčení, hledání v atlase. Následující události výstižně popisovalo “oznámení” rodičům Schappiho, Ouži a Ády, které tvořil Babbo a znělo:
Oznamuji vám, že váš syn si v hodinách dějepisu vystavuje na lavici gumové medvídky, dělá z nich armádu, popřípadě je žmoulá v ruce, či jim ukusuje hlavičky. Přestože toto jednání samozřejmě nic nevypovídá o mentálním stavu a úrovni vašeho potomka, byl bych rád, aby se toto již neopakovalo.
(Rozmáchlý podpis, jak to umí jen Babbo.)
P.S.: Taky je hází do pití.
(Verze značně upravená k mému obrazu.)
Já vedle Schnappiho opět umírala, tentokrát však smíchy. Účinně jsme tím zabili většinu hodiny (Babbo se snažil vymyslet co nejtrefnější zprávu). Ještě teď mě popadá výtlem, když na to vzpomínám :D…
Druhá taková věc byla před a na bižuli. To se pod Barcou zlomila jedna z těch efektních noh židle. Nejdřív ji podstrčili Jiřímu – samozřejmě výbuch smíchu, ale já tehdy jen koulela očima. Jak se lidi pomalu šinuli z oběda, stávali se oběťmi studentského humoru. Nakonec byla židle podstrčena Any.
Ona ale přišla téměř zároveň s učitelem, takže si nesedla. A celá třída se začala tlemit už jen z myšlenky, že se ten žertík prozradí při hodině. Učitel byl mírně znejistělý, protože se mu u nás už párkrát stalo, že se lidi při pohledu na něj rozesmáli, takže si myslela, že je něco špatně na něm a pohledem střídavě ulpíval na svém oblečení a na nás a chvílemi se snažil smést něco neexistujícího z vlasů a přitom se smál taky. Zíral na nás, co jako je, a to mě, už rudou smíchy, rozesmívalo ještě víc. Pak jsme si konečně sedli a prasklo to, takže třída další záchvat a učitel s námi :D.
No já jsem fakt nemohla…
Abych tak nějak dokončila příspěvek ve stejném duchu, přidávám ještě ty dlouho slibované hlášky.

Kanec: (na hodině) “Betty, my jsme říkali, že dnes budeme kreslit podle pravítka. Srovnej si to obočí.”
Bettyna: (nerušeně se dál maluje) “No jo. Ale když já tady nemám pinzetu…”

Kanec: “Jak se rýsuje kružítkem?”
Schnappi: “Píchneš a táhneš.”
Kanec: (s nebezpečným úšklebkem) “Jo. Rozdíl je v tom, že já zapíchnu a ty potáhneš.”

Bettyna: “Oužo?”
Ouža: “Pičo.” (nemluvil na ni, zrovna mile oslovoval Davida, ale lidi v doslechu dostali výtlem :D)

Ouža: (ukazuje na pentagram a tlemí se) “To je sprostej vobrázek!” (demence, no ne?)
já: (vražedně) “Rozhodně ne sprostší než ty.”

Iva: “Blizna… To je skoro tak slizký jako Vokoun (Fosfor, …).”

Áda s Oužou na sebe troubí na srolované papíry to svoje “burp!”.
já: “Jak jeleni v říji…”

Studentská korespondence – papírky se vzkazy házené o hodinách přes třídu

já: “Hele, dneska mě zastřelili, tak si nevyskakuj.” (To je, jak mě “zastřelila” Iva :D.)

parodie na chemikářku: (tenoučkým andělským hláskem) “Proč si nedat ještě jeden příkládek, když ještě zvoní?”

Největší vtip v naší třídě: “Máš učebnici?”

francouzštinářka: “Calmez-vous!” (Uklidněte se.)
Matěj: (na Davida) “Máš držet hubu.”

Schnappi: (na malující se Bettynu) “To už ti nepomůže…”

Plakát ve třídě FJ: Ne pas s’allonger sur les tables → danger de s’endormir! (Nelehejte si na lavice, nebezpečí usnutí.)

Hm, a tím jsme to vyčerpali :). Tak snad jste se taky trochu zasmáli… Mě teda už o bižuli bolelo břicho…:D.