Sarrrkasmus

Tak fajn, už jsem nasbírala tři věci, od nichž se distancuju.

• 1. dělejte si layouty sami
• 2. obstarávejte si konverzaci sami
• 3. můžeš se to naučit sama, mami

Paradox

Ne že bych se ráda viděla v novinách a v televizi jako geniální osmnáctka, ale tohle mě napadlo před chvilkou a musím říct, že se mi to sakra povedlo. Vyjádřila jsem prakticky všechno, co bych jinak musela říkat mnoha různými slovy a k tomu se ještě často opakovat, a zachovala jsem si důstojnost anglické královny :).
“Je to věnováno” by v tomto případě neznělo nejlíp, protože vlastně ani nemám zájem o to, aby to osoba, jíž to adresuji, četla, ale v každém případě by to byla věc, kterou by vyfasoval jako první, kdyby se náhodou vzpamatoval z té své nekonečné demence. Někteří věrní čtenáři možná už ví, komu je to určeno: veleváženému pánu Radkovi. Sice ohromně pochybuju o tom, že on se ze svejch duševních trablí vyhrabe dost včas, aby měl vůbec nějakou šanci na úspěch, ale kdybych ztratila naději, neměla bych nic – takže svatě se modlíme za jeho prozření (ehm).

Sorry, ale pro tebe představení skončilo. Tvoje divadlo zavřeli, a pak vypálili do základů. A někdo ti ukradl kufřík s doklady a všemi penězi, co jsi měl. Nezbývá ti než si sednout v ošoupaném obleku před ruiny toho, co mohlo být tvým štěstím, koukat na ty pány, k nimž jsi dřív taky patřil, a na jejich prosperující životní hry, chroupat nahnilé jablko z kontejneru a truchlit nad svým zničeným světem. To je jediné, čeho jsi dosáhl tím, že ses bál do příležitosti, jenž ti spadla do klína, investovat srdce.
“Srdcí” můžeš mít, kolik chceš, ale že se ti pod nosem objeví šance mít něco, pro co bys mohl žít, to se často nestává. Jestli věříš tomu, že životní láska má vždycky přesně tu podobu, která se ti hodí do sbírky, jsi naivní a zároveň i pěkný pokrytec. Jestliže jsi v lásku věřit přestal, jsi ten nejsmutnější člověk, kterého jsem kdy potkala…

Avienus

Hrajeme si
Ustanovila jsem Aviena svým antropomorfním božstvem Když už jsem se na Facebook obtěžovala psát, že si svoji víru nepotřebuju antropomorfizovat, samozřejmě mě pak napadlo, proč bych to nemohla udělat Včera jsem si rekreačně vytiskla třikrát obrázek, co vám dám o maličko níž, a celej večer jsem se bavila tím, že jsem si ořezala úplně všechny pastelky, co jsem našla (a že jich mám zásobu), a pak ho vybarvovala

Původní obrázek je od orpheelin.

Okouzlil mě on, ta elfka byla celkem o ničem. Od té samé autorky mám mnohem hezčí obrázek elfky a ten jsem stanovila pro Iscasírë (to je to Fading light, docela čerstvé dílko). Taky jsem totiž nějakou chvíli psala ff na Tolkiena Ale hlavně v klidu
Aviena jsem původně plánovala taky jako světlovlasého, ale jakmile jsem mu vlasy vystínovala do temně hnědé, měla jsem jasno Mooožná, až se někdy dostanu aspoň k pořádnému foťáku, vám malůvku ukážu. Nemám PS, tak barvím ručně Ten obrys bych nenakreslila ani pod pohrůžkou smrti, ale vybarvování válím. Košilku jsem mu jemně črtla jasně modrou a doladila šedivou pastelkou Ten první pokus jsem pojmenovala God of Light, ten druhý už God of Suffering, protože tam působí tak oduševněle bolestně, že jsem nad ním málem zaplakala Jeho znakem nebo tak něco bude šeřík
Takže Avienus bude můj vlastní bůh Bude to “u Aviena”, “Avienus!” apod. Už mi totiž “bože” a “ježíš” začíná krutě lézt krkem, nic proti křešťanům. Hele, lidi, ono to je docela fajn si vymyslet boha… Připadáte si jako magoři, ale je docela příjemná představa, že si máte komu stěžovat a že ten někdo je vám neustále za zadkem
U Aviena, já jsem ale dobrá Vymyslela jsem, jak se zbavím entrové stránky tak, že zároveň půjde do Mandosu i wz reklama! Stačí na to redirect. Našla jsem si užitečný skriptík a teď se mi index nezobrazuje už vůbec Takže není ani blbá entrovka, ani reklama. To je blaho… Díkavienu, konečně jsem to zvládla
No schválně, nebavilo by vás vymyslet si nějakého dokonalého boha?
No, vážení, raději vás už přestanu přesvědčovat o tom, že bych potřebovala akutní hospitalizaci v Bohnicích Tak čau zas někdy… Doufám, že brzo

Svoboda

Ta svoboda, pro některé více zaujaté .
Svoboda, autorka Brandon Bays
Výborná knížka, vážení… Rozhodně doporučuju přečíst, máte-li také sklony hledat odpovědi na otázky typu “jak mám žít, abych byl šťasten”? Ideální pro všechny, kteří se chtějí poučit, chtějí nalézt svobodu a mír, chtějí být skutečně šťastni… Protože, a tím jsem si jistá, existují lidé, kteří se přímo vyžívají v tom pekle, které si sami dělají.
I já, zarputilý cynik, přesvědčený o tom, že už líp nebude, a deprimovaný myšlenkou, že všechno dělá špatně a kvůli tomu se mu nic nedaří, jsem se za pár dní uklidnila, změnila, našla trochu klidu. Ten klid nespočívá v tom, že by se mi podařilo dosáhnout všech hmotných věcí, které jsem si kdy přála, nebo že bych konečně našla spřízněnou duši ve škále dostupných chlapíků. Ne. Naopak jsem zjistila, že nepotřebuju nic k tomu, abych byla dokonale vyrovnaná. Jsem celá a úplná tak, jak jsem, všechno, co mám, je přízeň materie vesmíru a rovněž také pouze půjčka. Nepotřebuju nikoho, aby mě podpíral nebo doplňoval, jsem obklopená milostí, která mě miluje, a já miluju sama sebe, protože já sama jsem největší bohatství, které mám – to, že jsem dostala život, je ta nejštědřejší půjčka. Není tu žádná bolest, jen ta, kterou si sami vymyslíme, vysníme, vykonstruujeme a jsme pyšní na to, co jsme dokázali – děláme ze sebe trpitele, mučedníky a topíme se ve lžích, kterým věříme, protože se bojíme skutečnosti.
Uznávám, ten odstavec musí být těžce chaotický a těžko z něj něco pochopíte, ale právě proto odkazuji na knihu, která mi tohle všechno pomohla pochopit. Cítím se totiž, jako bych začala opravdu žít. Předtím už jsem jen přežívala, neustále dokola jsem přemýšlela o tom, jak jsem na tom špatně a jak jsem sama. Jsem stále sama a jsem na tom pořád stejně, ale konečně si všeho vážím. I to tělo, jehož prostřednictvím můžu žít na Zemi, je půjčka – dostala jsem jej a zase ho vrátím, až přijde můj čas. Jsem vděčná za to, že jsem tuhle možnost dostala .
Jsem tedy uvolněná, už nebojuju, vítám emoce i myšlenky, ale nerozebírám je a netopím se v nich, jsem svobodná a volná a v každou vteřinu, kterou tady strávím, můžu obdivovat krásu, která mě obklopuje, být za ni vděčná a ctít ji. Najednou chápu dokonce víc, než je rozebráno v knize. Nic nevím a zároveň vím. Jak je to lehké…
Ještě mi zbývá kus té knihy. Pak se vrhnu na mátinu novou knihu od Paula Coelha, která rozebírá prakticky to samé, ale jinak, z pohledu jiného člověka, který pochopil ten systém Potom plánuju ještě Cestu od B. Bays. Možná někdy zavítám i na její seminář – bude to jistě efektnější, než o tom jen číst. Jak jsem pocítila ten jemný závan osvícení, chci víc . Chápu, kolik toho ještě nechápu …