Voilà a stihla jsem si mezitím i vyfotit náherný pestrobarevný mraky, co jsou teď venku :D. Na tom foťáku sice ztrácej aspoň půlku svý krásy, ale zkusit jsem to musela :).

Takže, asi to vypadá, že se sem zase na chvilku přestěhuju. Uvidíme. Potřebovala bych nějakou menší propagaci… Jak říkám, je jedno, jestli sem přijdou i lidi, co je blog nebude zajímat, ale hlavně, aby s nimi přišli i ti, který to zaujme :P.

Anebo možná ne… :D. Mám ještě v zásobě boží nápad na des na Octaviano… No, uvidíme :P.

Nicméně, pokud sem někdo náhodou padnete a šťouchne vás to do oka, můžete si to namířit sem:

Octaviano

On je: Buvol
>>Buvoli jsou považováni za neuvěřitelně mírná stvoření. Pomalu, ale rozhodně směřují k cíli. Proto úspěchu dosáhnou teprve v pozdějším veku. Zřídkakdy mění názor. Na někoho to dělá dojem nepříjemné tvrdohlavosti. Než buvol vyjádří souhlas, prozkoumá všechna pro i proti.
Vhodná zaměstnání jsou taková, kde úspěch závisí na trpělivosti a preciznosti. Buvol nejraději pracuje sám. Kontakt s lidmi není jeho nejsilnější stránkou.
Pokud se v lásce rozhodne, tak na celý život. Čeká, až si ho někdo sám vybere. Protože se dokáže přizpůsobit, nemá většinou v manželství problémy.<<
+ Voda: chlad, uzavřenost, hluboká tajemství

Já jsem: Koza
>>Jsou to jemná stvoření vyvolávající sympatie svou naivitou. Potřebují svůj vlastní rytmus. Nikdy nepřicházejí na schůzku včas a tím přivádějí své partnery k šílenství. Nemají rádi hádky a konflikty.
Ideální je práce, která nevyžaduje přesnost a námahu. Proto mají Kozy nejraději umělecká povolání, od módy až ke spisovatelství. Nejsou příliš ctižádostivé. Práce jim má dělat radost. Pohodlí je nejdůležitějším prvkem v životě Kozy.
Koza je stvořena pro lásku. Hledá bezpečí a stálé vztahy. Je věrná a loajální. Rodina je pro ni smyslem života.<<
+ Kov: přísnost, silná vůle, pronikavost

Konfrontace znamení: vzájemná nenávist

Soužití povah: dokonalé porozumění
……
Takže celkem zajímavý údaje :D. Abych pravdu řekla, nikdy jsem takový lidi neobdivovala, ale řekla bych, že u něj bych to nějakou chvíli snesla :D. Mimochodem, dost to pasuje: můj popis sedí jak ušitej a co jsem stihla vypozorovat u něj, ten jeho nejspíš sedí taky. Takže buďme šťastni, neboť jsme potkali chlapa, co se jen tak zničehonic nerozhodne, že opustí celou svoji rodinu kvůli nějaký holce :).
Což sice moji soukromou situaci nijak nevylepšuje :D, ale aspoň mám čistý svědomí.
Kromě toho, už mi napsal :). Popřál mi k Novýmu roku všechno nejlepší, prý ať přijedem a že oni… teda, česky je to jinak, že? :D Že jim chybíme… Ne jemu, jim. Budu si myslet, že měl na jazyku, že já mu chybím… :) Vzhledem k tomu, že to na věci celkem nic nemění, si o tom můžu myslet prakticky cokoliv :D.
Je od něj hezký, že aspoň to mi napsal. Aspoň vím, že stále žije a je ochoten se mnou hodit řeč, i když si právě teď nemáme co říct. Možná že bychom si toho neměli moc co říct nikdy… Kdoví.
Kdyby vás to zajímalo, nadpis je Albertova hláška z Otce prasátek (filmu). K tomu dodal, že je Dědeček na scestí, nebo něco na ten styl :D. Albertova postava byla ztvárněna dokonale :).
Ach, on píše dál! :D No nic, vážení, mám dost problémů s tím, sesmolit nějakej ruskej text latinkou, takže končím a přeju pěknej Novej rok :)).

Už mám doma kocoura…:

BTW, byla aktualizována stránka About author…

Malý vstup do průběhu našich hodin francouzštiny… Kdykoli nevíme slovíčko ve fr., automaticky si vzpomeneme na to samé v en. :). Geniální. Hlavně že na angličtině si na tatáž slovíčka vzpomínáme půl hodiny :D…

BTW, povězte mi něco pěkného…
Vzkazy na ledničce

• 1. dělejte si layouty sami
• 2. obstarávejte si konverzaci sami
• 3. můžeš se to naučit sama, mami

Teď se zase předvedla matka. Vůbec spousta lidí pro mě poslední dobou má ohromný pochopení. Ale ona nejdřív neslyší, co říkám, a já jí to musím několikrát opakovat, což mě vůbec dobře nenaladí, zvlášť po ránu. A pak se vzteká nad tím, jakým tónem jí říkám, jak je to správně (neumí totiž za těch čtrnáct let ani pořádně mluvit, což mě irituje). Jakým tónem jí to asi můžu říkat, když mě vysírá, že se rozčiluje nad tím, že to nemůže pochopit a „kde se to jako mám naučit“ (co takhle při konverzaci nebo čtení?), a předtím mě ještě nasere, jak na mě několikrát vyjede jenom proto, že slyšela něco úplně jinýho, než jsem řekla? Chápete to?
Já ne. Nemůžu se s ní normálně bavit, protože ona je vždycky tak pevně přesvědčená o svý vlastní pravdě, že jakejkoli argument, kterej to vidí z druhý strany (z tý mý) je pro ni blbost.
A chytám z této situace perfektní záchvaty sarkasmu. Vůči všem. Takže jestli se vám něco nelíbí, doporučuju se o tom ani nezmiňovat, pokud ovšem nemáte v úmyslu se se mnou rozhádat. Tohle je můj blog. Tady si můžu psát, co se líbí mně. Nebo nelíbí.
Jinde mě totiž nejspíš nikdo neposlouchá, natož aby je to zajímalo.
Takže mé hlasivky budou odpočívat v pokoji, stejně jako můj zájem o to, o čem se kdo baví a co kdo neumí. Moje snaha totiž není nikdy oceněna.
Včera jsem si cvičila tanečky :). Na waltz jsem stejně pořád nepřišla (jen jsem jednou nebo dvakrát zvládla udělat tu otočku jako chlap, ale v ženský pozici to bylo stejně na nic), jive už se mi dařil mnohem líp, párkrát jsem si vytočila valčík za doprovodu Čajkovského a pak jsem tančila polku (ano, já :D) na Loitumu. Bylo to fajn, ale ještě lepší by bylo, kdyby to, co jsem tančila, uměli i kluci, se kterejma budu tančit dneska na tanečních. O čemž však silně pochybuju… Doufám, že tam dneska bude normální učitel, aby mi konečně vysvětlil, jak je to s tím waltzem, a přinutil kluky, aby se trochu snažili.
No, díky spánkovému deficitu jsem šla spát v jednu a v jednu i vstávala, takže se mi rapidně zkrátil čas na přípravu a případnou návštěvu Lily, ale aspoň jsem se konečně vyspala. Nejspíš zas na tejden dopředu, než začnu opět dospávat, haha.
Z tohoto příspěvku každopádně vyplývá, že moje drahocenná existence je nejspíš na tomhle světě totálně k ničemu. Dřív jsem si myslela, že mám sloužit aspoň jako kamarádka nebo jiná spřízněná duše pro lidi, který smysl mají, ale jak tak na to koukám, ani té pocty se mi nedostalo. Ale ještě pořád z toho nemám depku, což signalizuje buď zlepšenou duševní kondičku, nebo onen ledový základ, na němž od těch krásných posledních tanečních stavím svoje reakce. Pořád lepší, než se hroutit z toho, že jsem na nic. Já přece k něčemu jsem – zařizuju si vlastní život. I sama můžu žít skvěle. Aspoň mě nikdo nebude v ničem rušit. Stále pozitivní.
Ale Irsko… Než já se tam stihnu dostat, asi se tam už nevejdu. A Irové se nejspíš brzo sbalej a odtáhnou pryč od těch hald cizinců, co se jim tam nakvartýrovaly. Nemá nejspíš ani cenu tam jezdit. Na každým rohu potkám místo domorodce nějakýho Čecha, Slováka nebo Poláka. Nejspíš mi to akorát zkazí iluze. Takže tam nejedu. Leda na dovču, jestli ovšem někdy budem mít tolik peněz, abychom se mohli jen tak sbalit a jet na dovolenou.
A už vůbec se mě nedotýká, že spousta ostatních lidí si jezdí na dovču k moři každý léto. Kdyby se mě to totiž dotklo, nejspíš by se mi rozbořily i jiný základy ignorace a já bych měla takovou depku, jakou už jsem dlooouho nezažila. Takže je všechno v pořádku.
Prej nezapírat… aby se nezastavila energie apod., bla bla. Kdybych nezapírala, co bych s tím asi tak měla dělat? Nikdy se mi nic nepodařilo změnit, tak proč bych měla trávit čas tím, že bych se litovala? Jestli je někdo příliš skoupej na to, aby mi fláknul na účet pár melounků, abych si konečně mohla žít aspoň zčásti tak, jak si představuju, je to jeho věc a já ji nebudu řešit. Holt se musím spokojit s tím, co mám. Pohybovat se v tom kanále pěkně podél, abych si nezlámala nohy, až zase spadnu při pokusu pohybovat se směrem vzhůru. Není problém.
No, radši končím. Ještě byste mohli mít dojem, že mi na tom nějak sejde :).