Zamilovaná

Ach. Jak patetické, pravda?
Ale faktem zůstává, že dneska nepíšu o miliardách sarkastickejch myšlenek, který se mi dlouho honily hlavou. Dnes hodlám přiblížit hořko-sladké rozpoložení, které se mě zmocnilo.
Už jsem na svých blozích mnohokrát rozebírala téma chlapi. Asi ani nespočítám kolikrát :D. Pokaždý to bylo trochu jiný, protože jsem rozebírala další sbírku zkušeností. Tentokrát se cejtím, jako bych zestárla o sto let a konečně měla jasno v tom, co od života chci…
Jmenuje se Vlad a to už tady bylo. Tentokrát však na něj pohlížím ještě trochu jinak než kdy dřív.
Seděla jsem u babičky v pokoji a houpala se sem a tam, protože jsem byla totálně ztracená v cizopasnejch zaláskovanejch myšlenkách na téma Radek. Tak jsem si zas jednou udělala něco jako věštbu z karet – takový malý kartičky s různejma výsledkama (jako “jednostranné”, “nikdy spolu” apod. – asi rozumíte), který si dělám sama, když potřebuju něco vyřešit. Takže jsem nejdřív věštila páně Nesmyslova (Radek). Jakmile jsem se nesoustředila, vlezly mi tam kartičky v kombinaci “na dlouho šťastni”, “věčná bolest” a “jsi naivní”, což se v konečným důsledku kapku vylučuje. Druhá věštba už ukázala to, co jsem tak dlouho nebyla schopná pochopit: “nikdy spolu”, “jednostranné”, “je zaslepený”. Z toho se dokonce dá složit věta – Nebudeme nikdy spolu, neboť je to jednostranné, protože je zaslepený. Ha.
To mě samosebou uvrhlo do depky, protože z mýho zřetele zmizel podstatnej kus světa. Ale pak jsem rozhodla zkusit věštbu s Vládíkem… Myslím, že tady byly tři kartičky moc, protože já moc dobře vím, jak to dopadne. Jedna mi ale vylezla dvakrát, a to jsem se ji pokusila zahrabat co nejdál z dosahu :D. Byla to karta s nápisem “životní láska” a já jsem věděla, že to je přesně to, co mi věštba chtěla říct.
Už nějakou dobu rozvíjím teorii o situaci, když se zamilujou mladá holka a ženatej chlap, a myslím, že pro mě bude jen jedno řešení správný a unesitelný: jestli je hoden mojí lásky, zachová se jako svědomitej manžel a otec a zůstane se ženou a dítětem (dětma). A já nepochybuju o tom, že by Vlad neopustil svoji rodinu, jakkoli by s ní nebyl spokojenej a jakkoli by se mu chtělo pryč. V tom případě si moji lásku zaslouží.
I kdybychom se už nikdy neměli vidět, prohodit spolu slovo… zůstává v mým srdíčku :). Jen on totiž byl schopnej dát najevo, že mě má rád. Vyfotil se se mnou na památku a dokonce mi i pózoval, abych si mohla vyfotit já jeho, i když se tvářil něnaloženě :D. A když skajpoval s matkou (prej mi to říkala, ale já jí to nevěřím, protože tohohle bych si v jejím monologu všimnout musela), hned se prej ptal na mě. Takovej zamračenej mrzout je to a tak se smál, když jsme u jednoho stolu rozebírali, jak se česky řekne to a to :). Nějakým zvláštním způsobem jsem se totiž ocitla hnedka vedle něj. A pak, když ho moje teta proklepávala ohledně mě, ošil se, ale řekl, že jsem se mu prostě zalíbila :).
Vlastně je trochu jako Elánius… Věčně zamračenej, intelektuální čárka mezi obočím, ale kouzelnej…
Upřímně řečeno, s jeho manželkou bych taky nerada žila. Na pařbě se parádně opila a pak v noci promáčkla strejdovi kapotu :D. Sranda. Ale jeho dcera je po něm, zdá se mi. Taky furt mlčí a dívá se na cizí s nedůvěrou :).
No a jak to tak se mnou bývá :D.. začala jsem uvažovat i o dalších věcech. Třeba o tom, že jsem s ním strávila jen několik málo hodin, ale pamatuju si jeho obličej i hlas a dokázala jsem ho věrně nakreslit, což se mi nedařilo ani u osob, který znám léta. Přijde mi to trochu jako moje záležitosti s Irskem :D… Taky furt podvědomě nahmatávám irský věci, irský lidi a situace s ním úzce související. A on… je úplně obyčejnej člověk; není vysokánskej, statnej a krásnej, není úžasně charismatickej, není extrémní gentleman, není miloučkej a slaďoučkej, i když v tom jeho zamračeným kukuči lze objevit takovou trochu dětskou dávku roztomilosti (neberte to tak vážně, ano :D), nemá žádný dechberoucí rysy, není dokonce ani prachatej (i když to by byla jedna z posledních věcí, která by mě fakticky přitahovala). Nic na něm vlastně není, když to vezmete kolem a kolem, a vsadím se, že kdybych se zeptala množství ženskejch a holek, nelíbil by se jim, ale…. Ale. To je láska :). Naprosto neracionální, jednoduchá a nádherná.
Z těchto poznatků se odvíjela i má další rozhodnutí. Vlastně jsem si doplnila morální kodex. Jinými slovy je mi úplně ukradenej jakejkoli jinej chlap – dokud se neobjeví někdo jako on, ale bez závazků :D. Nikdo tady pro mě není dost dobrej. Ještě jsem nepotkala chlapa, co by byl na mý úrovni, ani níž, ani vejš… Spokojím se jenom s tím nejlepším :).
No, ale už je načase odebrat se na pařbu :)). Tak hezky slavte, nepřežeňte to a přeju všechno nej do novýho roku :)