Se zas stěhuju, no… to je toho

♪♫.. The Black
Moc tam toho zatím není, takže můžete věnovat čas tomu, že si pozorně pročtete stránku „author“, se kterou jsem se nepatlala pro srandu králíkům… A prosím vás, nezkoušejte mít připomínky k mé angličtině, pokud mě nechcete vážně nasrat :).

You can call me uncle Heavy…

Abych dodržela poslední den ve starém roce a první den v tom novém, píšu zase :). No a mám nějaké novinky…
Asi to nebudou úplně novinky, co by vás zajímaly, ale mě zajímaj hodně, takže je napíšu :D. Máte smůlu, živé popisi blijoidních večírků nebudou, páč jsem na žádným nebyla :P.
Vlad konečně přistoupil k závažnému kroku, a to že si mě přidal do kontaktů na Skypu (po páru mejch zpráv, proč se se mnou nebaví). Teď ještě, jestli se rozhodne mi napsat. Střetli se tu netrpělivka a rozvážný jedinec :D. Ale budiž… Stejně je to jeho věc. Já bych si s ním teda moc ráda vyměnila „pár písmen“, ale jestli mu i to přijde moc, tak je to holt moc. Já jsem se s tím vyrovnala, takže mi nebude celkem působit problémy s ním mluvit, ale jemu to možná otevírá rány – a to bych nerada.

Zamilovaná

Ach. Jak patetické, pravda?
Ale faktem zůstává, že dneska nepíšu o miliardách sarkastickejch myšlenek, který se mi dlouho honily hlavou. Dnes hodlám přiblížit hořko-sladké rozpoložení, které se mě zmocnilo.
Už jsem na svých blozích mnohokrát rozebírala téma chlapi. Asi ani nespočítám kolikrát :D. Pokaždý to bylo trochu jiný, protože jsem rozebírala další sbírku zkušeností. Tentokrát se cejtím, jako bych zestárla o sto let a konečně měla jasno v tom, co od života chci…
Jmenuje se Vlad a to už tady bylo. Tentokrát však na něj pohlížím ještě trochu jinak než kdy dřív.

Šťastný a veselý :)

Nemám k tomu co víc říct, tak si prostě užijte Vánoc i Silvestra a moc se neožerte :).

Pár věcí, který stojí za to slyšet

Zero7: In the waiting line
Ирина Аллегрова & Григорий Лепс: Я тебе не верю
The Black Ghosts: Some way through this
Rammstein:
Rosenrot
Sonne
Hallelujah
Feuerrader
Seemann
Du Riechst So Gut (tohle stojí i za vidění, pokud máte na chlapy vkus jako já :D)

Už mám doma kocoura…:

BTW, byla aktualizována stránka About author…

Internacionální hlod

„Jak je francouzsky vysoký?“
„Hm… Tall?“
„Á, sehr gut, danke!“

Malý vstup do průběhu našich hodin francouzštiny… Kdykoli nevíme slovíčko ve fr., automaticky si vzpomeneme na to samé v en. :). Geniální. Hlavně že na angličtině si na tatáž slovíčka vzpomínáme půl hodiny :D…

BTW, povězte mi něco pěkného…
Vzkazy na ledničce

Odmlky

Jen si přečtěte ten oduševnělý komentář v Sarrrkasmu… to se asi pobavíte stejně, jako se autor dobře bavil při psaní komentáře (soudím tak z gramatických chyb v textu jeho příspěvku).
Miluju tyhle oprsklé chytráky. Vlezou ti na blog, nemají ani tucha, kdo jsi, co jsi, o co ti jde a jak obvykle píšeš, a hned mají do čeho rýpat. Potřebujete si tím zvýšit sebevědomí, děti? To se můžete rovnou spakovat a táhnout, kam slunce nesvítí. Vaše slaboduché připomínky nemám čas ani chuť číst a už vůbec je nemám zájem vidět jako mastnej flek na svojí práci.
Píšu vlastně jenom proto, že mě to nasralo. Jinak nevím, co bych k tomu dodala. Jednoduše teďka plavu někde mezi zoufalstvím, šílenstvím a hysterií. Objevili se lidé, o kterých už jsem v životě neměla ani slyšet, a jestli jim to vyjde, ocitnou se jen pár kilometrů od mého vlastního pelechu. Možná někomu zasvěcenému napoví aspoň obrázek, protože rozepisovat se o tom nechci. Už mi to stačilo.

Aby toho nebylo dost, dneska nám učitel pouštěl film. Jmenoval se Bloody Sunday. Doufám, že aspoň někdo z mých návštěvníků tuší, o co jde, protože já nemám sílu na to vzpomínat. Jednoduše jsem probulela několik kapesníčků už při filmu (a byl to vlastně jen obyčejný nehollywoodský filmeček bez těch „správných“ dojímavých efektů, tvořený ve stylu dokumentu) a pak mě to chytlo tak, že jsem brečela i při chůzi po chodbě, ve třídě a venku s holkama. Bylo mi Irů jednoduše tak děsně líto, že mi mohlo puknout srdce. Když tam umírali na ulici, jako by umíral někdo, koho jsem znala a měla ráda… Probrečela jsem prakticky hodinu v kuse, až mi z toho třeštila hlava. A celý zbytek dne jsem tak nějak trochu mimo. Nepomohl ani ten prášek, co jsem si ráno brala spolu s balíčkem kapesníků.
Jinými slovy, až si Angláni uvědomí, ve kterým století žijeme, a pustí Severní Irsko konečně na svobodu (a odtáhnou z tama pěkně daleko), budu je nazývat civilizovaným národem. Do tý doby u mě zůstávaj jako:
>>SEBRANKA FAŠISTICKEJCH PRASAT <<.
Doufám, že jsem se vyjádřila dost jasně. Jak k prvnímu tématu, tak i k poslednímu. To druhé jednoduše neexistuje…

Sarrrkasmus

Tak fajn, už jsem nasbírala tři věci, od nichž se distancuju.

• 1. dělejte si layouty sami
• 2. obstarávejte si konverzaci sami
• 3. můžeš se to naučit sama, mami